Moniga del Garda: výstava Ambrogia Frigeria na radnici

Moniga del Garda v těchto dnech hostí výstavu Ambrogia Frigeria v multifunkčním sále radnice na adrese Piazza San Martino 1, v přízemí. Výstava nazvaná „Diario Interiore“ potrvá do pondělí 7. září a představuje figury, tváře a kreativní objekty, které prostřednictvím různých námětů a originálních řešení vyprávějí o autorově tvorbě.

Hlavní část přehlídky tvoří obrazy věnované především dětem, zamilovaným dvojicím, tanečnicím a skupinám lidí zachyceným v každodenních nebo zastavených situacích. Mezi opakující se motivy patří děti sedící na okraji bazénu a připravené políbit pejska, ženské postavy s intenzivním pohledem a tanečnice, které se v bílých nebo červených šatech vznášejí ve vzduchu.

Vedle těchto scén jsou k vidění lidé kráčející v dešti pod pestrobarevnými deštníky a také několik plachet pouze lehce naznačených na plátně. Jediný odkaz na krajinu souvisí s prostředím u jezera, aniž by vzniklo skutečné zobrazení zdejšího území.

Druhá část výstavy je vyhrazena tvorbě spojené výrazněji s technickým experimentováním. Patří do ní neobvyklé lampy vytvořené z dřevěných a kovových prvků, světelných vláken a detailů, do nichž jsou zakomponovány hodiny, ženské sochy, labutě a hybridní tváře.

Rozmanitost vystavených objektů zdůrazňuje tvorbu zaměřenou na formální hledání a kombinování různých materiálů, jejímž výsledkem jsou nekonvenční vizuální řešení.

Profesní příběh Ambrogia Frigeria, známého také jako Gio, začal bezprostředně po ukončení druhého stupně základní školy. Během let několikrát změnil zaměstnání z osobního rozhodnutí, protože potřeboval vykonávat činnosti, které mu přinášely zájem a uspokojení.

V jeho pracovní dráze najdeme zkušenosti z různých společností, jako jsou Barilla, Bonduelle, Quaker a Gardaland, i další činnosti, kterým se v průběhu let věnoval. V každé etapě si zachoval nasazení, neustále si doplňoval znalosti a k novým fázím přistupoval s ochotou znovu se pustit do neznáma.

Po 41 letech práce přišel důchod a s ním možnost věnovat více času vášním, které dosud zůstávaly v pozadí. Výstava shromažďuje právě výsledky tohoto volnějšího období, během něhož mohl autor pozorněji sledovat své okolí.

Součástí výstavní trasy je také úvaha připisovaná Frigeriovi: „Myslím, že na těchto nových teoriích, tvořených výhledy, řešeními a bílými knihami, je něco špatně, pokud všechno nakonec vede k nejistotě budoucnosti…“

Na tuto myšlenku navazuje další věta uvedená v textu: „Copak všechno neudělali špatně a nepokračují v tom?“

Z toho vyplývá myšlenka přiklonit se ke konkrétnějšímu a klidnějšímu přístupu a ponechat prostor pro vznik nových děl.